DANTE ALIGHIERI

Durante Alighieri (Dante byla jeho přezdívka) se narodil ve Florencii v červnu roku 1265 do rodiny z nižší šlechty, která nebyla moc bohatá, z Guelfovy strany. Sám Dante pracoval na tom stát se bílým guelfo. Okolo roku 1285 se oženil s Gemmou di Manetto Donati a měli spolu 3, možná 4 děti. Dantovy první studie se věnovaly hlavně rétorice, gramatice, filozofii, literatuře a teologii. Dante byl žákem Brunetta Latiniho, který výrazně ovlivnil Dantův kulturní růst. V mladí byl Stilnův básník a měl mnoho přátel mezi ostatními členy Stilnovy básnické školy, zvláště si oblíbil Guida Cavalcantiho. Po smrti Bice di Folco Portinari, do které byl Dante zamilován, začal studovat filosofii a teologii do hloubky, také navštěvoval florentinské kulturní spolky, které pořádaly přednášky hlavně o Aristotelovi a Sv.Tomášovi. Jeho politická kariéra začala v r.1295, kdy se Dante stal členem Lékařského sdružení. V následujících pěti letech své kariéry rostl velmi rychle, což vyvrcholilo tím, že se v r.1300 stal převorem (druh guvernéra). Avšak kvůli vážným vnitřním rozporům mezi bílými a černými guelfy, udělal Dante několik tvrdých politických rozhodnutí, jejichž následkem byl odsouzen k smrti. Od tohoto okamžiku se Dante potuloval po italských dvorech, do Florencie se už nikdy nevrátil. Zemřel v r. 1321 v Raveně a byl pohřben v kostele San Pier Maggiore’s, kde jeho hrobku můžeme nalézt dodnes. Dante napsal mnoho děl počínaje Vita Nuovou, Convivio a De Vulgari Eloquentia. Jeho vrcholným dílem se stala Božská komedie (Divina Commedia), která se dnes řadí mezi nejlepší literární díla středověké kultury vůbec. Dante ji původně nazval jen prostě Komedie. Přidat přívlastek Divina (Božská) byl nápad Giovanni Boccacciho. Ten tak chtěl vyjádřit nejen obsah, ale i velikost a krásu tohoto díla. Dantovým záměrem při psaní Komedie byla snaha poukázat na nutnost obnovení morálky a náboženství. Každý by se měl připravovat na posmrtný život, žít v morální čistotě, aby se dostal do nebe a byl zachráněn. Dante se v Božské komedii chová jako věštec a jménem Boha promlouvá k celému lidstvu.

Více si přečtěte: Digital Dante | Dante Alighieri on the web
Více si přečtěte: Dmoz.org Directory about Dante Alighieri

GIOVANNI BOCCACCIO

Boccacciho otec, bohatý obchodník z Certalda, muž s vysokým postavením ve Florencii, odjel za obchodem do Francie. Opustil Boccacciho matku, avšak do Florencie se vrátil a poslal Boccaccia do školy. V deseti letech ho zasvětil do obchodu. V roce 1327 byl Giovanni poslán do Neapole studovat práva, ale on se rozhodl pro literaturu, zcela se jí oddal a stal se jedním z nejvýznamnějších mužů na dvoře Anjou. V roce 1340 se vrátil do Florencie a po smrti svého otce se v r.1348 stal opatrovníkem svého mladšího bratra. Boccaccio zastával několik veřejných úřadů ve Florencii a byl pověřen diplomatickými službami v Padui, Romagne, Avignonu a jinde. Po r.1350 začalo jeho přátelství s Petrarchou, které trvalo až do jeho smrti r.1374. Navzdory pokročilému věku a politické nejednotnosti Florencie, která ho velice ovlivnila, začal v r.1373 přednášet o Dantově poezii. Zemřel o dva roky později ve svém rodném domě v Certaldu. Mezi jeho díla patří "Filocolo", jež bylo napsáno okolo r.1340, "Ameto" a "Amorosa Visione". "Teseide", pravděpodobně napsaná v r.1341, je prvním literárním dílem psaným otavským veršem. "Ninfale Fiesolano", krátká báseň v otavském rytmu, je stylově i kompozičně nejlepší z Boccacciových méně známých básní. "Vita di Dante" (okolo r. 1364), založena zejména na poznatcích Dantových současníků, zůstává jedním z nejlepších básníkových životopisů. Knížka neoddělitelně spjata s Boccaciem je jeho "Dekameron". Kniha byla dokončena v r. 1353, ale její velká část byla pravděpodobně napsána ještě před morovou epidemii (black death) v r. 1348. "Dekameron" začíná mistrovským popisem teroru minulosti. Poté je nám představena veselá společnost sedmi dívek a tří mladíků, kteří přišli do vily, která se nacházela mimo město Neapol, aby si zkrátili volnou chvíli a unikli epidemii. Každý postupně během deseti dnů vypráví svůj příběh. Dohromady je tedy vyprávěno sto příběhů.

Více si přečtěte: Decameron Web
Více si přečtěte: Dmoz.org Directory about Boccaccio

FILIPPO BRUNELLESCHI

Brunelleschi se narodil ve Florencii roku 1377 a byl vyučen zlatnickému řemeslu. V roce 1401 se zúčastnil a neuspěl v soutěži Ghilberti, známé návrhářské soutěži o bronzové dveře florentského baptisteria. Začal se věnovat architektuře a v r. 1418 získal povoleni realizovat klenbu nedostavěné gotické katedrály ve Florencii, známé jako Duomo. Klenba, význačná inovace jak po stránce umělecké, tak technické, se skládá ze dvou osmibokých kleneb, jedna uvnitř druhé. Její tvar byl předepsán konstrukčními potřebami - jeden z prvních příkladů architektonického funkcionalismu. To bylo poprvé, kdy klenba chrámu tvořila stejně silný dojem z fasády jako z interiéru. I v dalších stavbách Florencie jako např. v Medici chrámě sv.Lorenze a Ospendale degli Innocenti, navrhl Brunelleschi prostý, geometrický styl inspirovaný starověkým Římem. Brunelleschiho styl <stěnné architektury> se svými rovnými fasádami, položil základ mnohým pozdějším stavbám florentinské renesance. Později ve své kariéře, zejména v nedokončeném kostele sv.Marie degli Angeli, Basilice Santo Spirito, a Pazzi kapli, se Brunelleschi odprostil od tohoto lineárního, geometrického stylu a přešel k více sochařskému, rytmickému stylu. Tento styl s expresivní souhrou pevných látek a velkých volných prostorů, byl prvním krokem směrem k barokní architektuře. Brunelleschi byl také významným novátorem v mnoha dalších oblastech. Společně s malířem Masacciem, byli první renesanční umělci, kteří znovu objevili zákony exaktní perspektivy. Realizoval dvě kresby kreslené perspektivou, pravděpodobně mezi r.1415 a 1420, bohužel se nezachovaly. Dále mu je také připisována role v nakreslení architektonického pozadí raných Masacciových děl. Jeho vliv na vrstevníky a okamžité následovníky byl velmi silný a byl pociťován i v 20.stol., kdy ho moderní architekti uctívali jako prvního velkého představitele racionální architektury. Brunelleschi zemřel ve Florencii v r. 1446. Jeho oživení klasických forem a jeho boj za architekturu založenou na matematice, proporcích a perspektivě z něho udělalo klíčového umělce na přechodu mezi středověkem a moderní érou.

Více si přečtěte: Dmoz.org seznam o Brunelleschi

CENNI DI PEPO, ALIAS "PIETRO CIMABUE"

Florentinsky malíř, žil v letech 1240-1301: legendární zakladatel italské kresby a údajný tvůrce Giotty. Podle italského historika umění Vesariho byli Cimabueovi učitelé někteří Řekové, kteří se usadili ve Florencii, ale on je záhy předčil. Když dokončil své známé dílo "Madona", lidé to brali jako triumf svaté Marii Novelle, s takovou slávou, že éra, v které malíř žil, byla později zvaná Borgo Allegri. Od té doby se však prokázala faleš tohoto tvrzení připisována zanícení Vesariho, který chtěl proslavit své rodné město Florencii. Byla potřeba trpělivost moderního kritika, který vše uvedl na pravou míru. Dnes už je vžitý názor, že slavná "Madona" Santa Maria NovelIa, zvana "Madona Ruccellai", je dílem Siena Ducciho di Buoninsegna, který ji nakreslil v r.1285. Tento fakt byl prokázán objevením smlouvy uchované v záznamech Florencie. Také bylo prokázáno, že triumfální procesí, o kterém se Vasari zmiňuje ve své zprávě o Cimabue, se nekonalo ve Florencii, ale v Sieně, a to na počest jiného mistrného díla tohoto samého Duccia, Velke Maestà, nebo "Vznešená Madona", kterou můžete vidět v Opeře del Duomo v Sieně.
Vesari způsobil, ze to dnes vypadá, že jsou všechny části Cimabueho životopisu zfalšované. Ducci byl zapomenut a jeho úspěchy zůstaly v povědomí spojené se jménem Cimabue, jež vysvětluje jeho zmínku v Dantově poezii, které zachovala jméno Cimabue pro další generace. Nedalo se nic jiného dělat než vytvořit životopis a seznam děl a zbytek nechat legendám. Ale z Dantových veršů vidíme, že Cimabue byl uznávaným mistrem své doby. Nedávno objevené texty nám říkají, že Cimabove pictore Florencie, sídlil v r.1272 v Římě. V r.1301 obdržel 10 „livres“ od Opery del Duormo v Pise pro „sv. Jana Baptistu" v mozaice, jež doprovází "Krista" ke katedrále. Zde naše zprávy končí. Kromě "Sv. Jana" v Pise, mozaiky, která už byla mnohokrát opravována nemáme jediné dílo od Cimabueho. Někteří kritici mu připisují některá díla, ale musíme podotknout, že bez dokumentů jsou tyto domněnky nepodložené.

Více si přečtěte: Dmoz.org Directory o Cimabue

LEONARDO DA VINCI

Narozen 15. dubna 1452 ve Vinci, hned na okraji Florencie, Leonardo byl nemanželským synem 25leteho notáře Ser Piera a venkovské dívky Kateřiny. Leonardo vyrůstal v otcově domě ve Vinci. Zde mel přístup k odborným textům a byl také podporován Vinciho dlouholetou kreslířskou tradicí. Když mu bylo 15 let, otec ho zapsal do uznávané dílny Andrea del Verrochiho ve Florencii, kterou navštěvoval až do roku 1477, kdy si založil svou vlastní dílnu. Při hledání nových příležitostí a financí, vstoupil v r. 1482 do služeb vévody z Milána a vzdal se své první zakázky ve Florencie "Uctívání magie". V Miláně strávil 17 let. Opustil ho až teprve v r.1499, poté, co byl vévoda Ludovico Sforza zbaven moci. Během těchto let dosáhl Leonardlo velkých vědeckých i uměleckých úspěchů v malířství a sochařství, navrhování propracovaných dvorních festivalů a navrhování zbraní, budov a strojních zařízení. Jeho studie z této doby obsahují návrhy pokrokových zbraní, včetně tanku a dalších válečných vozidel, různá bojová zařízení a ponorky. Během tohoto období vytvořil Leonardo i své první anatomické studie. Po francouzské invazi a pádu vlády Ludovica Sforzy v r.1499, začal Leonardo provádět výzkum pro nového patrona a během dalších 16 let pracoval a cestoval skrz naskrz Itálií a pracoval pro různé zeměstnavatele. Okolo r.1503 podle historiků, začal Leonardo pracovat na „Moně Lise“. Od r.1513 pracoval v Římě, udržoval si dílnu a podnikl rozmanité projekty pro papeže. Pokračoval ve svých studiích lidské anatomie a fyziologie, ale papež mu zakázal pitvu mrtvých těl. Po smrti svého patrona Giuliana de Medici v březnu 1516 mu byl udělen titul prvního malíře a inženýra a architekta francouzského krále Františka I. I přes bolest způsobenou ochrnutím pravé ruky, byl Leonardo stále schopný kreslit a vyučovat. Vytvořil studie Panny Marie „Panna Marie a dítě se svatou Annou“, studie koček, koní a draků. Také Sv.Jiřího, anatomické studie, studie vlastností vody, kresby záplav a různých strojů. Leonardo zemřel 2.května 1519 v Cloux, ve Francii. Legenda praví, že král František byl u jeho smrtelného lože a choval jeho hlavu v náručí.

Více si přečtěte: Dmoz.org Directory o Leonardovi

MICHELANGELO BUONARROTI

Michelangelo Buonarroti se narodil 6. března r.1475 v Caprese, v Itálii. Ve věku 13 let byl zapsán do školy Domenica Ghirlandaia, od kterého se naučil techniku tvorby fresek. Tuto techniku využil o mnoho let později při své práci na Sixtinské kapli v Římě. Když mu bylo 15 let, začal Michelangelo trávit čas doma a v zahradách Lorenze de' Medici, u něhož studoval pod vedením Bertolda di Giovanniho sochařství. Michelangelo byl protégé Mediciho rodiny po zbytek svého života, i presto, že proti nim bojoval během známého obléhání Florencie v r. 1530. Bylo to v období, kdy dokončil Madonu na schodech a Kentaurovu bitvu. Kvůli politickému ovzduší Florencie opustil Michelangelo město a vydal se do Říma, kde vytvořil Bacchuse a poté Pietu, která je v bazilice sv.Petra v Římě. Michelangelo se vrátil do Florencie, když začal pracovat na Davidovi. Svými spolupracovníky byl nazván "Gigantem". Jeho socha byla dokončena v r. 1504 a dnes ji můžeme nalézt v Akademické galerii ve Florencii. Během tohoto období vytvořil Michelangelo několik Madon, včetně kresby Svaté rodiny a sochy Madony s dítěte a dva mramorové reliéfy - Taddei tondo a Pitti tondo. Michelangelo byl povolán do Říma papežem Juliem II, aby mu vytvořil hrobku, jež měla pojmout 40 osob. Tento záměr se nepodařilo nikdy zcela realizovat, neboť v r.1508 začal Michelangelo pracovat na freskách stropu Sixtinské kaple. Po Juliově smrti v r.1513, pracoval Michelangelo pro papeže Lea X, syna Lerenze de Medici. Ve farním kostele rodiny Medici San Lorenzo vytvořil Michelangelo hrobky pro Giuliana a Lorenza de Medici a navrhl Laurentánskou knihovnu, coby zadní budovu San Lorenza. V roce 1534 opustil Michelangelo Florencii a odjel do Říma, kde strávil zbytek svého života. Vrátil se do Sixtinské kaple, kde vytvořil Poslední soud na konci stěny a navrhl klenbu Sv.Petra a náměstí Capitoline. Jeho poslední kresby byly fresky přestavby sv.Pavla a ukřižování sv.Petra v Paulinské kapli ve Vatikánu. Michelangelo zemřel 18. února 1564.

Více si přečtěte: Dmoz.org Directory o Michelangelovi