PALAZZO VECCHIO

PALAZZO VECCHIO (starý palác) je jedním z nejdůležitějších světských budov ve Florencii. Byl postaven podle plánů Arnolfo di Cambio, stavba začala v roce 1299. Nejprve to bylo místo uměleckého malířství a Signoriny. Před tím než se toto místo přeměnilo na Palazzo Pitti, bylo dočasně sídlem Velké Ducalské rodiny pod Cosino I de' Medici. V období (1550-65) mistr Vasari přeměnil a zrekonstruoval interiéry paláce a palác se stal sídlem vlády a vládnoucí rodiny. Celý palác je nyní muzeem, známým jako "Monumental Quarters". Za návštěvu stojí "Salone dei Cinquecento, studovna Francesca I de' Medici, místnost Živlů a Chodba Lilií. Loggia dei Lanzi nabízí pohled na náměstí Piazza della Signoria před palácem. Na náměstí se nachází několik důležitých soch, jako například "Perseus" od Celliniho a "Znásilnění Sabinských žen" od Giambologna.

THE "PITTI PALACE"

Palazzo Pitti was built in the middle of the '400s by Luca Fancelli, funded by Luca Pitti, who wanted to show his power in front of the Family of Medici by building a magnificent Palace.
In 1549, when the Pitti Family fell into misfortune, Cosimo I de' Medici bought the Palace and Palazzo Pitti became the Medici Family residence.
The Palace was further enlarged by the architect/sculptor Bartolomeo Ammannati and has remained unchanged since the 1600s.

The Pitti Palace rises on a large semicircular square. Today it houses many important Florentine museums, such as: the Palatina Gallery (with Raffaello, Andrea del Sarto, Caravaggio, Bronzino masterpieces and more), the Silver Museum, the Modern Art Gallery and the Costumes Gallery.

The Pitti Palace is famous also for its gardens: the Boboli gardens, which were constructed in 1549 by Bartolomeo Ammannati and later expanded by Bernardo Buontalenti, on demand of Cosimo I.

"KATEDRÁLA"

KATEDRÁLA ("Duomo") je zasvěcena sv. Marii del Fjord (Santa Maria del Fiore) a je postavena v typicky italském gotickém stylu. Původní budova byla navržena Arnolfem di Cambio (1245-1302), jedním z největších architektů-sochařů té doby. Katedrála byla dokončena kolem roku 1367 a byla kompletně pokryta barevným mramorem. Fasáda byla dokončena až v devatenáctém století.
Uvnitř katedrály je několik důležitých uměleckých děl, kompenzujících architektonicky vypjaté gotické formy, jež jsou naprosto odlišné od středověkých budov severně od Alp. Nejdůležitější jsou dvě fresky, které se nachází na zdi na pravé straně, znázorňující jezdecké pomníky generálů tzv.„condottieri“od Paola Uccelliho (1436) a Andrea del Castagna (1456).

Mnoho soch z Katedrály je nyní uloženo v Museu "Opera del Duomo," ale ostatní jsou stále na místě, jako například lunety od Luca della Robbia nad dveřmi do zákristie nebo bronzové dveře od mešní zákristie a velká Pietà od Michelangela. Neměli bychom opomenout ani úžasná skla v oknech, vetšinou z let 1434-1445 jež navrhovali velcí umělci jako Donatello, Andrea del Castagno a Paolo Uccello. Také nádherné dřevěné intarzie skříněk v zákristii od Brunelleschiho, Antonia Del Pollaiolo a dalších.

Více info: Katedràla a Giotto zvonice
Více info: Muzeum v "Katedrále"

"KOPULE"

Roku 1420 Filippo Brunelleschi začal se stavbou KOPULE. Průměr vnitřní kopule je 41.50m. To se blíží maximu jaké by zdivo jakéhokoliv dómu udrželo. Místo starých a osvědčených metod, Brunelleschi objevil novou techniku založenou na jeho znalostech "způsobu stavění" starých Římanů. Oprášil starý systém a vyřešil nové technické a estetické problémy, a našel způsob, jak postavit kupoli. Jednoduše konstrukce dómu závisela na způsobu stavební techniky, aby zdivo bylo dokonale spojené a vydrželo zátěž (až 27 000 tun). Kupole byla postavena jako jednotlivý celek. Dóm je překvapivě moderní: má dvojitou strukturu, lehčí vnější kupole chrání vnitřní kupoli před venkovními živly, obě dvě se společně podpírají. Kupole byla dokončena v roce 1436 a je jednou z největších dominant Florencie, symbolizuje úžasnou kulturní tradici a městské světské uvědomění. Vnitřek kupole byl vyzdoben velkými freskami zobrazující Poslední soud od Giorgiema Vasariho (1511-1574) a Federika Zuccariho (1540-1609).

THE "CAMPANILE DI GIOTTO"

Ať se na město podíváme z jakéhokoliv místa, vždy náš pohled uchvátí "Cupolone" neboli obří dům známý svým zvonem ve věži neboli "CAMPANILE DI GIOTTO". Jeho věž navrhl známý malíř a architekt Giotto, jež zemřel v roce 1337, kdy bylo dokončeno pouze nejnižší patro. Práce pokračovaly pod vedením Andrea Pisaniho (1290-1349) a Franceska Talentiho (činný v letech 1325-1369), kteří dokončili stavbu a pokryli ji mramorem..

BASILIKA SV. LORENZA

BASILICA SVATÉHO LORENZA, která byla v r. 393 zasvěcena Sv.Ambrožovi, je nejstarším kostelem ve městě. V r.1060 byla přestavěna do románského slohu. Dnešní budova byla dokončena Brunelleschi r.1423. Uvnitř kostela se nacházejí díla od Rossa Fiorentina, Desideria da Settignano, Donatella a Bronzina. Kostel je lemován honosnou čtvercovou Starou Sakristií od Brunelleschiho a Novou Sakristií od Michelangela. V Nové Sakristii se nachází hrobka rodiny Medici tzv. Kaple rodiny Medici. Vlevo se nachází Lauretánská knihovna, navržena opět na objednávku rodiny Medici Michelangelem, Medici chtěli na toto místo umístit své sbírky knih, papyrů a rukopisů. Nedaleko od tohoto komplexu se naleznete Hlavní trh, ukázka architektury pozdního 19.stol.

"CAPPELLE MEDICEE"

Kaple rodiny Medici tvoří část velkolepého komplexu San Lorenzo. Kostel Svatého Lorenzo byl oficiálním kostelem rodiny Medici, stal se jejich mauzoleem. Tento projekt rodiné hrobky byl přijat v r.1520, kdy Michelangelo začal pracovat na Nové Sakristii. Byl to především kardinál Giulio de Medici, budoucí papež Klement VII, který si přál zbudovat mauzoleum pro některé členy Mediciho rodiny – Lorenza Velkolepého, vévodu z Ubrina a jeho bratra Giuliana, vévodu z Nemouče. Michelangelo pracoval na sochách v sarkofágu až do roku 1533. Dokončeny byly pouze sochy vévodů Lorenza a Giuliana, alegorie svítání a soumraku, noci a dne a sousoší madony s dítětem umístěné nad sarkofágem dvou umělců lemované Svatým Kosmasem a Damiánem. V průběhu složité historie kaple bylo vytvořeno několik výkladů propracované symboliky soch. Dvě ústřední postavy představují aktivní a hloubavý život zatímco slavné sochy na sarkofágu se pravděpodobně vztahují k podmínkám a fázím lidského života. Hrobky připomínají osvobození duše po smrti a filozofické pojetí těsně spjaté s Michelangelovou vlastní duchovností.

"SAN MINIATO AL MONTE"

SAN MINIATO AL MONTE kostel je jedním z nejlepších příkladů toskánské románské architektury, postaven mezi 11. a 13. stoletím. Typická fasáda bílého a zeleného mramoru je zdobena oblouky a je zde mozaika z 12. století, která zobrazuje Krista mezi Madonnou a sv. Miniatu. Vevnitř v oltáři jsou uloženy ostatky sv. Moniata. Zvýšená fara je překrásná - svou kazatelnou a chórem a dřevem vykládanými chorálovými pulty. Sakristie je obložena freskami, které zobrazují 16 příběhů z legendy o sv. Benediktu od Spinella Aretina. Kaple sv.Jakuba neboli kaple Portugalského kardinála je vyzdobena pěti honosnými kruhy od Luca della Robbia. Kaple sv.Kríže byla navržena Michelozzim a vyzdobena Luca della Robbiem. Vpravo od kostela je Biskupský palác, starověká letní rezidence florentských biskupů, která se později stala klášterem, nemocnicí a jezuitským domem. Z jeho předních schodů je krásný výhled na okrově zbarvené město.